Příroda očima Aleny Boudové - Berkové

Knihovna BBB vás srdečně zve na prodejní výstavu dlouholetého díla amatérské výtvarnice Aleny Boudové - Berkové, která žije v Zábřehu na Moravě a je žačkou akademického malíře Lubomíra Bartoše ze Šumperku.

Autorka, která již překročila devadesátku svého života, se celý život zajímala o přírodu. Vždy se snažila zachytit krásu obyčejných věcí v přírodě, ale i doma.

Výstavu můžete zhlédnout do konce února 2025 v prostorách čítárny během provozní doby. ​

Alena Boudová - Berková 

Narodila jsem se v podhůří krásného kraje, který se zvedá na jednu stranu k  Orlickým horám, na druhou stranu k Jeseníkům – v Zábřehu na Moravě.

Rodiče dali postavit rodinný dům, v roce 1933 byla ukončena stavba a já jsem se narodila 4. března 1935 v tomto domě a dodnes v něm žiji.

Můj bratr Zdeněk se narodil v Olomouci v roce 1933 a byl o 15 měsíců starší než já.

Ovšem nebylo vždy vše krásné a šťastné. Mám spoustu vzpomínek na dobu, kdy jsme museli celá rodina opustit náš rodinný dům v roce 1939 do 24 hodin, protože Zábřeh byl součástí „Sudet“. „Hitlerjugend“ na nás křičeli „Tschechische Schwein!“ Během II. světové války jsme bydleli v Bučovicích. Po válce, v srpnu 1945, jsme se mohli vrátit domů – zpět do svého rodinného domu. Byl úplně vybydlený, museli jsme jej opravovat, dávat vše do pořádku.

Dále ve mně zanechaly stopy události kolem roku 1948, kdy tehdejší vedení města chtělo v podstatě zabavit náš dům. Naštěstí k tomu nedošlo.

Od malička jsem ráda kreslila vše, co jsem viděla kolem sebe. Studovala jsem střední školu v Olomouci, obor chovatel, kde jsem navštěvovala kroužek kreslení.

Měla jsem ráda deskriptivu, takže představivost mi nechyběla a kompozice mě bavily. Malovala jsem dále, vše, co mě zajímalo, zvířata, také portréty kamarádů a kamarádek. Maminka mě naučila střihy a ruční práce včetně paličkování, hodně věcí jsem si sama udělala. Vždy jsem měla smysl pro krásu, pro detaily. Obdivovala jsem krásu třeba i u obyčejných plevelných rostlin a broučků – ty jsem si prohlížela zvětšovacím sklem.

Když už jsem měla rodinu, vychovávala jsem dceru a syna, vždy jsem si našla chvíli na malování. Jezdila jsem hodně do terénu po celém okrese jako zootechnička a malovala tak v přírodě. K malování jsem využívala čas o dovolených nebo během lázeňského pobytu.

Navštěvovala jsem školu u akademického malíře Lubomíra Bartoše v Šumperku, kde jsem se zdokonalovala v technikách malování.

Nyní se chci s Vámi podílet o krásu obyčejných věcí v přírodě i doma – jak mě to zaujalo. Chtělo se mi vždy zachytit nějakou tu krásu pro další vnímavé duše, protože krásy v životě je velmi málo. Duše lidí je odsunuta na vedlejší kolej a ono to chybí, odráží se to na zdraví dospělých lidí a i na zdraví dětí.

Lidský život je velmi krátký, aby mohl opomíjet krásu naší Země. Člověk jakoby bez rozumu ničí naši malou a krásnou zemi. Bojím se, že za doby minulého století a za toto aktuální, je již hodně zničena.

Vzpomínám si, že v 5. tř. obecné, pan učitel Boxan, chodil s námi do polí – viděli jsme majku, vřetenušky, strnady, skřivánky, chocholouše, stehlíky, střevlíky měděné i modré apod. V dnešní době mizí velmi rychle vrabci domácí i obecní, o vlaštovkách a rorýsích ani nemluvě.

Tímto Vás prosím, abyste chránili každý kout krásy naší země, která je malá, ale vzácná svými oblastmi přírody, horami, léčivými prameny. Koneckonců o tom všem se zpívá také v naší státní hymně!